Kolem roku 1863 bylo ve Strupčicích 19 cihelen. Ročně vyprodukovaly 800.000 cihel a 600.000 střešních tašek v ceně 7.600 zlatých. Chomutovská vlastivěda „Heimatskunde des politischen Bezirkes Komotau“ z roku 1898 uvádí ve Strupčicích provoz 22 cihlářských hutí, z toho některé se 2 pecemi. Zpracovávaly i přes 10 m vysoké vrstvy cihlářské hlíny. Vzhledem ke své kvalitě a láci, byly jejich výrobky často dopravovány i do poměrně velkých vzdáleností. V místním průmyslu, tj. v hornictví a hlavně v uvedených 22 cihelnách, bylo z celkového počtu 918 obyvatel obce, zaměstnáno asi 200 obyvatel.
1. Muschova cihelna (něm. Ziegelei Musch, Musch-Hütte)
2. Schröplova/Stahlova cihelna (Ziegelei Schröpl/Stahl, Schröpl/Stahl-Hütte)
3. Fischerova rokle (Fischer-Rachel)
4. Lebedova cihelna (Ziegelei Lebeda, Lebeda-Hütte)
5. Fischerova cihelna (Ziegelei Fischer, Fischer-Hütte)
6. Cihelna Hinke (Ziegelei Hinke, Hinke-Hütte)
7. Hennlichova cihelna (Ziegelei Hennlich, Hennlich-Hütte)
8. Köhlerova cihelna (Ziegelei Köhler, Köhler-Hütte)
9. Jackschova cihelna (Ziegelei Jacksch, Jacksch-Hütte)
10. Cihelna dolu Anna (Annaschcht-Ziegelei, Sacht-Hütte)
11. Steinova cihelna (Ziegelei Stein, Stein-Hütte)
12. Valentova cihelna (Ziegelei Valenta, Valenta-Hütte)
13. Cihelna za dolem Anna – majitel neznámý
14. Stahlova cihelna (Ziegelei Stahl, Stahl-Hütte)
15. Schleinova cihelna (Ziegelei Schlein, Schlein-Hütte)
16. Merbigova cihelna (Ziegelei Merbig, Merbig-Hütte)
17. Hönigova cihelna (Ziegelei Hönig, Hönig-Hütte)
18. Fischerova cihelna (Ziegelei Fischer, Fischer-Hütte)
19. a 20. Schneiderovy cihelny (Ziegelei Schneider, Schneider-Hütte)
21. Kratzerova cihelna (Ziegelei Kratzer, Kratzer-Hütte)
22. Knížecí / panská / dvorská cihelna (Fürstliche / Herschaftliche / Meierhof-Ziegelei)
1. Muschova cihelna (Ziegelei Musch, Muschhütte)
Cihelna se nacházela cca 1 km západně od Strupčic (směr Okořín) při polní, dříve vozové, tzv. Jihlavské cestě (cesta k dolu Běta – původně Elektra a do Vrskmaně) v lokalitě zvané Hulzlaith. Patřila panu Karlu Muschovi z Okořína. V provozu byla do roku 1945. Cihlářská značka: KM
Cihelna se rozkládala na pozemcích, které jsou v současnosti evidovány v Katastru nemovitostí pro k.ú. Strupčice pod p.č. 374/1, 374/2 a 375/4. U cihelny stál do r. 1999 pískovcový křížek na soklu z roku 1727, od r. 2008 je umístěn na strupčické návsi.
V cihelně stál dům čp. 77. V roce 1921 v něm byla hlášena rodina Václava Vilda, v roce 1938 Josef a Emilie Kunzovi, a Franz a Amalie Špidrovi, ti tu bydleli do r. 1945. V evidenci obyvatel z r. 1953 již není uveden nikdo.
Zakreslení domů čp. 77 v Muschově cihelně a čp. 196 v Schröplově/Stahlově cihelně v mapě protiletecké ochrany (cca 1940)
2. Schröplova/Stahlova cihelna (Ziegelei Schröpl/Stahl, Schröplhütte/Stahlütte)
Cihelna patřila k čp. 34. Nacházela se rovněž západně od Strupčic (cca 1 km od Okořína) při tzv. Jihlavské cestě (cesta k dolu Běta – Elektra a do Vrskmaně) v lokalitě dříve zvané Hulzlaith. Sousedila s Muschovou cihelnou (1), odděleny byly cestou. Cihelna patřila rodině Schröplových, nejdříve patrně Wenzlu Schröplovi, pak jeho synu Josefovi, po jeho smrti manželce Rosině, a později velmi krátce Rudolfu Stahlovi, který se oženil s Schröplových dcerou Rosinou (*1910). Již po 1. světové válce však nebyla cihelna v provozu. Cihlářské značky: WS, JS
Cihelna se rozkládala na pozemcích, které jsou v současnosti evidovány v Katastru nemovitostí pro k.ú. Strupčice pod p.č. 380, 381 a 382/1,2,3 a částečně na pozemcích p.č. 378/1 a 378/2.
V cihelně stál domek čp. 78, v roce 1921 v něm byla hlášena rodina Tischlerova, která v domku bydlela asi do roku 1924 a v létech 1924 – 1929 pak rodina Reineckerova. Asi v roce 1929 koupili cihelnu August a Marianna Pěnkavovi a postavili zde nový rodinný dům čp. 196 a starý domek čp. 78 zbourali. V evidenci obyvatel z r. 1953 je v čp. 196 uvedena rodina Tomáškova a Divišova, patrně od roku 1947. Později zde bydleli Friedrichovi a posléze Patkovi. V 80. létech 20. stol. byl dům státem vykoupen a zbořen.
3. Tzv. Fischerova rokle (Fischerrachel)
Také tato cihelna se nacházela západně od Strupčic (cca 1 km od Okořína) při tzv. Jihlavské cestě (cesta k dolu Běta a do Vrskmaně) v lokalitě dříve zvané Hulzlaith. Sousedila s Muschovou cihelnou (1) a Schröplovou cihelnou (2). Cihelna patřila Ernstu Fischerovi – lidově se jí říkalo Fischerrachl čili Fischerova rokle. Poslední část vypalovací pece byla zbourána Reineckerovými asi v roce 1924.
Cihelna se rozkládala na pozemcích, které jsou v současnosti evidovány v Katastru nemovitostí pro k.ú. Strupčice – částečně na pozemku p.č. 378/1 a částečně na pozemku p.č. 703/30.
4. Lebedova cihelna (Ziegelei Lebeda, Lebedahütte)
Cihelna se nacházela severozápadně od Strupčic, těsně nad železniční dráhou Počerady – Vrskmaň. Při sčítání lidu v roce 1921 je ve sčítacím operátu uveden Adolf Löw z Karlových Varů, jako majitel domu čp. 79, u kterého se cihelna nacházela, patrně byl tedy i majitelem cihelny. Jako nájemce je v domě čp. 79 uveden Hermann Theml s rodinou. Později patřila cihelna rodině Lebedových – majitelem byl Josef Lebeda a po něm jeho syn Václav. Provoz byl omezený kvůli nedostatku vody. Cihelna fungovala asi do r. 1948. Cihlářská značka: JL, VL
Vedle čp. 79 stál domek čp. 136. V roce 1921 je jako majitel i obyvatel uveden Franz Malý senior. Ve volebním seznamu z roku 1938 je na čp. 136 zapsán Josef Keiser s manželkou Annou a synem Franzem. V plánu protiletecké ochrany cca z roku 1940 není domek čp. 136 zakreslen a v evidenci obyvatel z r. 1953 není na tomto čp. nikdo uváděn. V čp. 79 jsou v evidenci obyvatel z r. 1953 uvedeni Lebedovi. V 80. létech 20. stol. byla cihelna vykoupena státem (doly) a všechny budovy zbořeny.
Cihelna se rozkládala na pozemcích, které jsou v současnosti evidovány v Katastru nemovitostí pro k.ú. Strupčice pod p.č. 386/2, 387, 388/2 a 389/2 a patřilo k ní patrně i několik menších pozemků okolo.
Zakreslení domu čp. 79 v Lebedově cihelně v mapě protiletecké ochrany (cca 1940), čp. 136 zde chybí. Na území Fischerovy cihelny (spodní část obrázku) není zakreslena žádná budova. Domek čp. 102 patří k cihelně Hinke (6).
5. Fischerova cihelna (Ziegelei Fischer, Fischerhütte)
Také tato cihelna se nacházela západně od Strupčic těsně pod železniční tratí. V meziválečném a válečném období, až do roku 1945, patřila Ernstu Fischerovi. Cihelna nebyla v provozu již před 1. světovou válkou. Silně poškozená vypalovací pec však byla k vidění ještě v roce 1945.
Cihelna se rozkládala na pozemku, který je v současnosti evidován v Katastru nemovitostí pro k.ú. Strupčice pod p.č. 385/1.
6. Cihelna Hinke (Ziegelei Hinke, Hinkehütte)
Cihelna patřila k hospodářství čp. 5 a 9. Majiteli byli: Leopold Harnisch z čp. 5, od r. 1910 Raimund Hinke z čp. 9 a později dcera jeho Marie (*1904), která se provdala za Ernsta Fischera, jenž byl posledním majitelem. Cihelna fungovala na ruční pohon. Kapacita 44.000 kusů. Spotřeba: 480 q uhlí ořech 3 pro ca 10 pálení. Nacházela západně od Strupčic, jižním stranou sousedila bezprostředně s Hennlichovou cihelnou (7). V provozu byla do roku 1940. Cihlářské značky: LH, RH, MH, MF, EF.
Cihelna se rozkládala na pozemku, který je v současnosti evidován v Katastru nemovitostí pro k.ú. Strupčice pod p.č. 336/15.
V cihelně stál obyt. domek čp. 102. V r. 1921 v něm bydleli Karl Plomitzer a Franz Vojáček s rodinami, a v r. 1938 Gustav a Marie Kunzovi a Marie Plomitzerová. V evidenci obyvatel z r. 1953 není uveden nikdo.
V horní části mapy protiletecké ochrany (cca 1940) jsou zakresleny provozní objekty a dům čp. 102 v cihelně Hinke, ve spodní části provozní objekty a dům čp. 76 v Hennlichově cihelně. Objekty a domy čp. 47 a 139 vpravo, patří ke Köhlerově cihelně.
7. Hennlichova cihelna (Ziegelei Hennlich, Hennlichhütte)
Cihelna patřila k čp. 103. Nacházela se západně od Strupčic. Majitelem byl Franz Hennlich a později jeho dcera Agens (*1913). V provozu byla ještě krátce po roce 1945. Pohon kruhové pece s 10 komorami, z nichž jedna pojmula ca 800 cihel, byl strojní. Při vypalování se od července do předjaří používal mour, tzv. “Lösche“. Vyráběly se v ní i střešní tašky. Cihlářská značka: FH (F1H = rok 1901) a AH.
V 50. létech 20. století byla v cihelně zřízena drůbežárna, a následně tu byl chován hovězí dobytek. Chov dobytka byl ukončen začátkem 70. let a během 70. let byly hospodářské budovy a pece zbourány, zůstal stát pouze 35 m vysoký komín.
Cihelna se rozkládala na pozemcích, které jsou v současnosti evidovány v Katastru nemovitostí pro k.ú. Strupčice pod p.č. 366/1 a 366/3 a dalších přilehlých meších pozemcích.
V cihelně stál obytný dům čp. 76. V roce 1921 je v něm hlášen Josef Kunz s rodinou, v r. 1938 Karl a Anna Teublovi, Anna Dlouhá se synem Ottou, a Franz a Julie Hoffmannovi. V evidenci obyvatel z r. 1953 je v něm uvedena Hana Štajerová a v roce 1958 krátce Margita Pechánková se synem Janem. V 60. létech byl dům zbořen.